úterý 31. července 2012

ECON101: O teorii komparativní výhody a obchodu obecně

Dnes je to přesně 100 let od doby, kdy se narodil Milton Friedman, jeden z největších ekonomů a politických myslitelů 20. století. Asi není lepší datum pro první ekonomický text na tomto blogu.

Tento článek popisuje asi nejdůležitejší objev ekonomické vědy, teorii komparativní výhody. Jde navíc o velmi jednoduchý princip, kterého se lidé vždy intuitivně drželi (s výjimkou politiků). Proto může být překvapivé, že byl objeven a formulován až na začátku 19. století Robertem Torrensem a Davidem Ricardem. O komparativní výhodě nevěděl tedy například ani Adam Smith, zakladatel moderní ekonomie, který zemřel roku 1790.

Víte, proč je ekonomická globalizace fajn?

Jedno ze základních pravidel ekonomie je, že pokud spolu dvě osoby dobrovolně obchodují a mají všechny potřebné informace obě na tom vydělají. V reálném světě samozřejmě zřídka platí, že účastníci trhu mají úplné informace, ale dobrá reputace zvyšuje jejich zisky a proto jsou motivováni co nejméně podvádět. Platí tedy, že obě strany obchodují pouze tehdy, když očekávají zisk.
Je tedy důležité pochopit, že trh není tedy místo, kde se hraje hra s nulovým součtem. Zisk jednoho není automaticky ztráta druhého. Statky, které si lidé na trhu vyměňují (rohlíky, mobily, masáže, práci,...) mají svou hodnotu jen v kontextu. Pokud se v Evropě potká Eskymák vlastnící velblouda s Tuarégem vlastnícím kajak (představme si, že je vyhráli v nějaké bizarní multi-kulti tombole s dopravou zdarma), pravděpodobně si výhry vymění předtím, než se vrátí domů. Můžeme se dohadovat jestli Eskymák na směně vydělal více než Tuarég či naopak, ale s konečným stavem byli na tom jistě objektivně oba dva lépe než před směnou. V této souvislosti zajímavým experimentem byl projekt One Red Paperclip (Červená kancelářská sponka). Pokud vás příklady výše nepřesvědčily, vzpomeňte si, jak jste vyměňovali sladkosti o Velikonocích.
Obchod ale není výhodný jen v okamžiku, když jednotliví účastníci trhu dávají statkům různou hodnotu (, jak jsme si ukázali na příkladu Eskymáka a Tuaréga). Lidé se také dokážou obchodem obohatit i v případě že mají stejné preference. To popisuje teorie komparativní výhody. Té se budu věnovat ve zbytku textu. Místo toho ale doporučuji shlédnutí těchto přehledných 2-3 minutových videí na youtube (1, 2, 3) /anglicky s českými titulky/.

Na ostrově žijí jen 2 lidé - Robinson a Pátek. Robinson je lepší než Pátek ve sběru kokosů i chytání ryb. Na první pohled by se mohlo zdát, že není jediný důvod, proč by měl chtít Robinson obchodovat s Pátkem. Robinson může trávit čas sbíráním kokosů a získat jich 6 za hodinu, nebo věnovat celý čas lovu ryb a získat 4 za stejnou dobu. Může se také rozhodnout svůj čas rozdělit v určitém podílu mezi obě aktivity. Pátek dokáže nasbírat 2 kokosy, nebo ulovit 3 ryby. V grafu jsou zaznačeny tzv. hranice produkčních možností, které ukazují, jakou kombinaci statků jsou oba dva schopni vyrobit.

Hranice výrobních možností ostrovní ekonomiky před obchodem.
Robinson má absolutní výhodu ve výrobě kokosů i ryb - dokáže rychleji lovit ryby i sbírat kokosy. Při lovu ryb má ale větší náklady obětované příležitosti než Pátek. Jedna ryba Robinsona stojí 3/2 kokosu. U Pátka tvoří náklady na chycení jedné ryby pouze 2/3 kokosu.
A naopak jeden kokos stojí Pátka 3/2 ryby a Robinsona jeden kokos pouze 2/3 ryby.
Na základě tohoto poznatku si můžeme odvodit, že se Robinson bude soustředit spíše na sběr kokosů a Pátek na rybolov.

Vybavení teorií komparativní výhody si můžeme demonstrovat výhody obchodu na jednoduchém příkladě. Představme si, že Robinson i Pátek chtějí přesně 2 kokosy a zbytek se dojí rybami.
Napřed spolu neobchodují, takže Pátek získává přesně 2 kokosy a žádnou rybu (veškerý svůj čas investuje do sběru kokosů), zatímco Robinson bude mít 2 kokosy a 4/3 ryby (1/3 času investuje do sběru kokosů a 2/3 investuje do lovu ryb).
Zisky z obchodu
Pátek není spokojen a během lezení po kokosovníku objeví teorii komparativní výhody. Nabídne Robinsonovi, že bude celou dobu lovit ryby a potom jich s ním několik vymění za dva kokosy, které bezpomínečně každou hodinu chce. Robinson souhlasí.
Zatímco před obchodem celá ekonomika vyrobila za hodinu 4 kokosy a 4/3 ryby, po obchodu vyrobí 4 kokosy a 11/3 ryby. Těch 7/3 ryby, o které je ekonomika bohatší si mezi sebe Robinson a Pátek rozdělí podle dohody. Je jasné, že cena jednoho obchodovaného kokosu se bude pohybovat mezi 2/3 a 3/2 jedné ryby (tedy mezi hodnotami nákladů obětovaných příležitostí) a naopak. Pokud by byla cena vyšší či nižší, jeden z nich by na obchodu tratil.

Teorie komparativní výhody ukazuje, proč je ekonomická globalizace super záležitost. V obchodu nejsou vítězové a poražení. Oba získávají, i když zisk z obchodu nemusí být nutně spravedlivě (co to slovo znamená?) rozdělen. Globalizace opravdu ničí pracovní místa, jak její mnozí odpůrci hlasitě upozorňují. Globalizace ale i pracovní místa stejnou rychlostí vytváří. Chudé země bohatnou a bohaté také. A pravda, nůžky se mohou rozevírat, ale ti, kteří díky globalizaci přestali trpět hladem, či získali přístup k základní zdravotní péči, nebudou Severu to bohatství závidět a nadávat na vykořisťování.

Měl si Michael Jordan na vrcholu své kariéry sekat svůj trávník?

Teorie komparativní výhody také přináší osobní útěchu. Říká, že i když nejste příliš talentovaní, nejste nikdy pro ekonomiku zbyteční. Absolutní výhodu můžete získávat a ztrácet, ale komparativní výhodu nikdy neztratíte, přestože se může změnit to, v čem spočívá. Ekonom Gregory Mankiw to ve své učebnici Zásady ekonomie dokazuje na příkladu Michaela Jordana (po sportovním důchodu čísla 23 jej nahradil Tiger Woods a Tom Brady). Mankiw předpokládá, že tito sportovci, jsou tak talentovaní, že dokáží svůj trávník posekat rychleji než kdokoliv na této planetě. Měli by si ale sekat trávník sami, nebo by si měli na to měli někoho najmout a jít točit reklamy? Přestože možná nikdy o komparativní výhodě neslyšeli, někdo dostane práci.

úterý 24. července 2012

ECON101: Kapitoly ze základů ekonomie

Když studujete ekonomii, občas se dozvíte věci, u kterých se stydíte, že jste je již dávno neznali. Sám sebe jsem nepovažoval po maturitě za ignoranta v otázkách hospodářské politiky. Po absolvování kurzů Mikroekonomie 1 a Markoekonomie 1 či Ekonomie práce jsem zjistil, jak strašně jsem se mýlil. Ignorantem jsem byl a samozřejmě podle mnohých měřítek jím stále jsem.

Při pohledu na obsah středoškolské učebnice Ekonomie - Stručný přehled od Jeny Švarcové zjistíme, že podniková ekonomie získala asi třikrát více prostoru než hospodářská politika. Vzhledem k tomu, že v české populaci je více voličů (, kteří rozhodují o hospodářské politice) než manažerů (, kteří rozhodují o podnikové ekonomice) zdá se být to rozdělení disproporcionální.

Proto jsem se rozhodl, že pro svých pár přátel a zároveň pár lidí, které sem odkáže Google, občas napíšu něco o vybraných základních problémech v ekonomie, zejména ekonomické politiky.

pátek 20. července 2012

Červené, modré a fialové státy

Jako jeden z hlavních nástrojů pro odhadování výsledků bez znalosti průzkumů byly v průběhu primárek tzv. modré a červené státy. Toto rozdělení jsem zmínil již v jednom z předchozích článků o symbolice hlavních politických stran ve Spojených státech a jeho vhodnost pro předpověď výsledků primárek jsem hodnotil na jiném místě.

Mapa států, ze které lze vyčíst, koho státy volily v posledních čtyřech prezidentských volbách. Syté barvy znamenají 4x podporu kandidátovi z jedné strany, mdlé 3:1, voliči ve fialových státech dvakrát podpořili republikána a dvakrát demokrata.

Jak jsem psal již ve výše zmíněném textu, od roku 2000 je s republikány pevně spjata červená barva a s demokraty barva modrá. Jako modré jsou tedy označovány státy, kde má silnou podporu Demokratická strana (například New York) a jako červené státy, kde má pevnou pozici Republikánská strana (typicky Texas). Jako fialové, bitevní (battleground) nebo houpačkové (swing) státy jsou označovány ty, ve kterých nemá ani jedna strana jasnou převahu. Jde tedy o státy, kde se kandidáti utrácejí nejvíce peněz a kterým věnují ve volbách nejvíce pozornosti (zejména Florida a Ohio).
Důležitost fialových států je dána volebním systémem v prezidentských volbách. Pravidlem "vítěz bere vše" se řídí 48 států a Washington, D.C. Pouze v Nebrasce a Maine můžou být hlasy děleny mezi více kandidátů.  Kandidátům tedy může být ukradené, jestli v zaručeném státě vyhrají o 10 nebo 15 procentních bodů ale zajímá je každý hlas na nejisté půdě. Možná si vzpomenete na rok 2000, kdy Bush vyhrál prezidentské volby díky pouhé setině procenta hlasujících Floriďanů a zdánlivě nepodstatnému zlomku celé americké populace. O prezidentovi tehdy rozhodlo 537 hlasů na Floridě a Al Gore se nestal prezidentem, přestože jej volilo více Američanů než jeho protikandidáta.

Každá dlaň na mapě vlevo představuje náštěvu prezidentského či viceprezidentského kandidáta v daném státu během posledních 4 týdnů před prezidentskými volbami 2004. Každý symbol dolaru na mapě vpravo představuje milion dolarů utracených na televizní reklamy ve stejném období.
Rok 2012

Blog  Frontloading HQ vydal před pár dny mapu, která obsahovala volební prognózu skladby kolegia volitelů (sjezdu zástupců států, kteří formálně volí prezidenta). Z mapy vyplývá, že Obama je prozatím favoritem voleb. Ve velkém počtu států ale nemá pozici vůbec jistou, kampaň ještě pořádně nezačala a Romney si zatím ještě nevybral kandidáta na viceprezidenta. Je pravděpodobné, že Romney bude bude spíše získávat než ztrácet. Za předpokladu, že si Romney upevní pozici v Severní Karolíně (15 volitelů) a Missouri (10) se bude zřejmě těžce bojovat o Floridu (29) a Ohio (18), Michigan (16) Virginia (13) a Colorado (9). Romneyho vítězství na Floridě, v Ohiu a Michiganu by stačilo pro rovnost hlasů v kolegiu volitelů. I zisk 4 volitelů z houpačkového New Hampshiru by poté Romneymu zaručil vítězství.



Někdy v budoucnu se vrátím k historickému vývoji červených a modrých států.

středa 18. července 2012

Je Mitt Romney Bane anebo Batman?

Amerikou otřásá skandál (teď trochu přeháním). Asi nejočekávanější film letošního roku The Dark Knight Rises (z českého překladu se mi dělá mdlo, podívejte se na ČSFD), závěrečný díl současné batmanovské trilogie, je liberální agitka, která má krátce před prezidentskými volbami poškodit republikánského kandidáta Mitta Romneyho. Alespoň to tvrdí nejposlouchanější moderátor rádiové talk show ve Spojených státech Rush Limbaugh. Limbaughovi připadá extrémně podezdřelé, že hlavní záporák filmu Bane má homonymní jméno jako společnost, kterou Romney spoluzakládal a která stojí za jeho bohatstvím - Bain Capital. Levičácký Hollywood se zase míchá do politiky ovlivňováním tupých diváků cpoucích se popkornem.

 

Liberálové kontrují tím, že jde právě naopak o pro-romneyovskou agitaci. Romneyho životní dráha extrémně bohatého a velmi bílého muže z prominentní rodiny, který zachraňuje obyčejné lidi je bližší osudu Batmana než Banea. A představit si Obamu v Batmanově obleku rozhodně není jednoduché. Amanda Readová upozorňuje, že Batman představuje to, co by Obama označil jako všechno co je špatného se Spojenými státy. Temný rytíř rozhodně není bojovníkem za sociální spravedlnost vedoucí třídní boj. Otázka Batmanova bohatství ale zřejmě bude ve filmu diskutována - viz trailer výše (okolo 0:50).
Spekulace, že jde o konspiraci pravice by ještě mohla nahrávat skutečnost, že vigilantismus (vymáhání práva a potírání zločinu bez opory v právu) je spíše typické pro ultra-pravicové skupiny typu zákon-a-pořádek než pro levičácké hippíky, anarcháče a komunisty. To, že někdo bez oprávnění úřadů loví a vyřizuje to s místními gangstery ne vždy nejhumánnějším způsobem bude spíše imponovat americkým držitelům zbraní než humanistům prostestujícím proti waterboardingu na Guantánamu.


Postava Banea se poprvé objevila v batmanovském světě roku 1993. Je velmi důležitým Batmanovým protivníkem. Že bude jeho postava součástí posledního příběhu Temného rytíře bylo oznámeno v době, kdy byl Romney pouze jedním z mnoha adeptů na republikánskou kandidaturu.
Když jsem si četl část přepisu Limbaughova výstupu, na mysl mi přišel citát ekonoma rakouské školy Murraye Rothbarda:

"Není žádný zločin se nevyznat v ekonomii, což je koneckonců specializovaná disciplína a jedna z těch, kterou by mnozí označili za 'mizernou vědu'. Je ale absolutně nezodpovědné mít hlasitý názor na ekonomické záležitosti a zároveň zůstávat ve stavu nevědomosti."