úterý 4. prosince 2012

Česká republika v indexech (I.)

Založil jsem facebookovou stránku tohoto blogu.

Mnohé think tanky a NGOs vytvářejí pro oblast, kterou se zabývají, různé indexy. Tyto indexy vznikají agregací dat a jejich výsledkem je zpravidla hodnota, která popisuje nějaký složitý koncept - např. demokraci, ekonomickou svobodu, stabilitu či životní úroveň. Dnes ovšem začněme mimo takto úzce definované indexy a podívejme se na naši ekonomickou úroveň a rozdělení bohatství a příjmů ve společnosti.
((Přestože cituji podle Wikipedie, data by měla být přesná. Používám jen data, která jsou ve Wiki řádně ocitována a zdroje považuji za důvěryhodné. Jejich korektnost si můžete zkontrolovat v poznámkovém aparátu na Wikipedii.))

Hrubý domácí produkt v paritě kupní síly na osobu /Wikipedia/

Standardním postupem při zjišťování vyspělosti nějaké země, státu či provincie, je vyhledání si hrubého domácího produktu na obyvatele v paritě kupní síly (HDP PKS/os.). Parita kupní síly má tu výhodu, že bere v potaz rozdíl v mezi cenovými hladinami a ukazuje nám tedy, kolik si toho lidi můžou v dané zemi za svou mzdu reálně koupit. Pokud tedy chceme srovnávat se srovnatelným, domnívám se, že právě země s podobným HDP PKS/os. bychom měli brát v úvahu.
ČR se mezi zeměmi OSN na 38. místě, tj. asi 2,5násobek globální HDP PKS/os. Ve světovém srovnání je to dobrý výsledek - OSN má 193 členských zemí. V rámci Evropské unie je to už horší - tam dosahujeme pouze na 80 % průměrné hodnoty a jsme celkově na 16. místě z 27.
Země s nejvyšším HDP PKK/os. je Lichtenštejnsko, následuje Katar (2.), Lucembursko (3,), Monako (4.), a Singapur (5.).  Druhou zemí EU (po LUX) je Nizozemsko na 11. místě a první zemí s populací nad 10 milionů obyvatel jsou 8. Spojené státy. Posledních pět míst nepřekvapivě okupují africké země Burundi, Somálsko, Libérie, Zimbabwe a Demokratická republika Kongo.
Bohatší než Češi jsou Slovinci, Novozélanďané a Bahrajnci (35. - 37.). O něco chudší jsou obyvatelé Ománu, Řecka a Malty (39. - 42.). Všechny ostatní země Visegrádské čtyřky jsou chudší (Slovensko 46.,  Polsko 48. a Maďarsko 50.)

Distribuce příjmu (Giniho index) /Wikipedia/

Giniho index se používá v ekonomii používá nejčastěji k měření distribuce (rozdělení) bohatství nebo příjmů v populaci. Pro lepší vysvětlení doporučuji prohlédnou těchto pár slidů Katedry ekonomie VŠE. K problémům s Gini indexem jako analytickým nástrojem opět odkazuji na Wikipedii. Obrázek níže vysvětluje, že čím nižší číslo nám Giniho index dá, tím je rozdělení rovnější. Při hodnotě nule má celá populace stejnou hodnotu příjmu či bohatství, při hodnotě 1, drží všechen příjem či bohatství 1 člověk.

Grafického znázornění Lorenzovy křivky. (zdroj, větší formát)
Ve ekonomii se zpravidla akcentuje více distribuce příjmů. Výsledky jsou poměrně známé a předvídatelné. Typicky rovnostářskými zeměmi (po zdanění a sociálních transferech) jsou severské země a země střední Evropy. Podle OECD byla Česká republika na konci první dekády 21. století  byla s hodnotou 0,26 čtvrtou nejrovnostářštější z těchto 34 vyspělých zemí (a třetí v EU). Před námi bylo jen Slovinsko, Dánsko a Norsko, za námi bylo i Slovensko (5.) a dokonce i Finsko (7.) se Švédskem (8.).
Mezi zeměmi OECD s největší nerovností příjmů (s hodnotami 0,38-0,5) Spojené státy, Turecko, Chile a Mexiko (řazeno od relativně nejmenší nerovnosti po největší nerovnost). Obecně je pak distribuce příjmů nejnerovnější v chudých afrických a asijských zemích, ale ani to není bez výjimky.

Distribuce bohatství (Giniho index) /Wikipedia/

Mladším a opomíjeným bratříčkem distribuce příjmů je distribuce bohatství. Hodnoty, které objevujeme ve statistikách se mohou zdát silně kontraintuitivní, zejména proto, že se velmi těžko hledá souvislost mezi distribucí bohatství a distribucí příjmů. Zdravý rozum (?) by napovídal, že mezi těmito dvěma hodnotami bude silná pozitivní korelace - bohatství je vlastně jen součet příjmů za dlouhou dobu. Data však nic takového neukazují.
Například data z přelomu tisíciletí (str. 50-55) ukazují, že Dánsko, dnes země s nejrovnějšími příjmy, má jednu z největších nerovností v distribuci bohatství na světě, dokonce i mírně větší než Spojené státy (obě asi 0,8). Velmi vysokou míru nerovnosti bohatství má Švédsko, to se pohybuje někde mezi Saúdskou Arábií a Mexikem (okolo 0,74).
Česká republika byla ovšem s hodnotou 0,63 opět jednou z nejrovnostářštějších zemí světa. Z asi 150 zemí se umístila na celkovém 11. místě, což rovněž znamená 7. místo v OECD a 5. místo v EU.
Nejrovnoměrnější rozdělení bohatství je ve východoasijských ekonomikách - Japonsko, Čína, Jižní Korea a Macau. Další rovnostářské země jsou Španělsko, Irsko, Itálie a, světě div se, Jemen.

Závěr
My, Češi, nejsme chudí. V porovnání s EU patříme mezi chudší státy, ale v globálním pohledu jsme se narodili na velice přívětivém kousku planety. Volání po švédské ekonomické rovnosti z pozic levice je nesmysl. Podle mnohých autorů (včetně citované databáze OECD) je rozdělení příjmů po zdanění a sociálních transferech v Česku jedno z nejrovnějších na světě, dokonce ještě rovnější než právě ve Švédsku. Pokud bychom tedy chtěli dosáhnout stejných hodnot, nejspíše bychom museli sáhnout po skutečně rovné dani nebo omezit přerozdělování. A pokud jde o distribuci bohatství, věřím, že žádný člověk zleva a jen málo lidí zprava by si zvolilo za cíl své hospodářské politiky vyrovnání se "švédskému modelu."
Pro lepší pochopení, jak velmi rovnostářská země jsme, je dobré vytvořit dvě tabulky. V první budou seřazeny země podle nerovnosti příjmů, s tím, že první bude nejrovnostářštější. Do druhé tabulky seřadíme země od nejbohatší po nejchudší podle HDP PKS/os. Nyní vložme do tabulky například země EU. Pokud bychom měli být tak bohatí jako jsme rovní v příjmech, žili bychom si jako v Rakousku. Pokud bychom místo EU vložili do tabulky země OECD, tak jsme na tom ještě o trochu lépe, na úrovni Nizozemska.
Rozdíly mezi chudými a bohatými rozhodně nejsou českým problémem.