neděle 16. března 2014

Příliš mnoho červených linií

Dne 25. října 1854 se v rámci krymské války odehrála bitva u přístavního města Balaklavy, dnešního dne součásti města Sevastopole. Slabá vojenská jednotka čítající 4,5 tisíce mužů z Británie a Osmanské říše čelila více než pětinásobné přesile Rusů. Přístup do přístavu chránil 93. horalský pěší pluk o síle 500 mužů a hloubce pouhé dvě řady. Velitel jednotky před střetem s ruskou kavalérií údajně řekl svým mužům: "Odsud není kam ustoupit. Musíte zemřít tam, kde stojíte." Pětistovka Skotů v sukních přitakala, že pokud to bude třeba, tak tam zemřou. Část ruské kavalerie se proti skotským červenokabátníkům skutečně vydala, ale po dvou neúspěšných nájezdech to vzdala. Zpravodaj The Times popsal formaci britské pěchoty jako "úzký červený pruh završený linií oceli", tedy puškami s bajonety. To bylo nakonec shrnuto do idiomu "(tenká) červená linie", která je dodnes součástí anglosaského strategického slovníku. Červenou linií je od té doby označována fyzická nebo abstraktní hranice, jež musí být za každou cenu uhájena.

Obraz Tenká červená linie od Roberta Gibba z roku 1881 (zdroj)

Obamovy červené linie

Nejznámější červená linie Obamovy administrativy byla narýsována v Sýrii. Americký prezident několikrát řekl, že překročením červené linie by bylo použití chemických zbraní a takové chování by vedlo k "enormním následkům", či že by to byl "game changer". USA po chemických útocích v Sýrii dělaly víceméně pořád to samé a došlo k jakémusi chemickému odzbrojení Asadova režimu.

To však nebylo jediná situace, kdy ostrá slova vedla k ničemu či téměř ničemu. Rusku Spojené státy vyhrožovaly, že nevydání Snowdena bude mít bezpochyby negativní dopad na vzájemné vztahy a Rusko bude muset nést následky. A nic se nestalo.

V Afghánistánu Obama varoval prezidenta Karzáího, že nepodepsání bilaterální bezpečnostní dohody bude mít za následek stažení amerických vojsk z Afghánistánu. A Karzáí nepodepsal. Výsledek? Prodloužení deadlineu pro podepsání dohody. A podobné případy bychom našli třeba i v Ugandě a nebo Egyptě.

(zdroj)


Západní reakce na Krym

Bez osmi měsíců 150 let po bitvě u Balaklavy začala krymská krize. Americký prezident opět začal chřestit čelistí a 28. února oznámil, že "Spojené státy budou stát s mezinárodním společenstvím v tvrzení, že za jakoukoliv vojenskou intervenci na Ukrajině bude nutné zaplatit." A jak prezident slíbil, tak i splnil. Stojí společně s mezinárodním společenstvím v tvrzení. Nic víc, nepočítáme-li odřeknutí účasti na summitu G8 v Soči a omezení vydávání víz pro osoby, které "ohrožují svrchovanost Ukrajiny".

Putin reagoval na americké varování tak, že požádala parlament o svolení užít ozbrojené síly Ruské federace na území Ukrajiny, dokud se v této zemi neznormalizuje společensko-politická situace". A poté na Krym začala proudit další ruská vojska.

Americký ministr zahraničí Kerry řekl, že se Putinovi může stát, že se dostane do situace, kdy budou zmrazena aktiva ruských podniků či amerických podniků stahujících kapitál z Ruska. Za jakých okolností by se to mělo stát však nikdo neví.

Ale nejde jen o Američany. Podobně aktivní pant a pasivní paže měli i evropští představitelé. A měla by to být právě EU a evropské státy, které povedou hlavní vyjednávací linii. Tento nepořádek se přece děje před našimi, ne americkými vraty.

Evropská "ministryně zahraničí" Ashtonová 1. března označila chování Ruska za nepřijatelné a dva dny později vyzvala Rusko ke stažení vojenských sil. Více než na výzvy a kritiku se EU zatím nezmohla. Nakonec nejtvrdší slova zazněla z úst Merkelové, která slíbila Putinovi "vážné škody, ekonomické i politické", pokud se Rusko bude držet svého kurzu vůči Ukrajině. Dodala, že teritoriální integrita Ukrajiny není téma k diskusi. Evropská unie však kromě zrušení jednání o preferenčním vízovém jednání s Ruskem dosud nic neudělala a čeká se, co bude výsledkem pondělního jednání.

(zdroj)

Chybná strategie

Dávat ultimáta a nakonec se neodhodlat k trestným krokům je chyba. A Spojené státy tuto chybu udělali pod Obamou hned několikrát. Ona to není jen obyčejná hloupost, je tom navíc nebezpečná hloupost. Pokud se takto chováte, vaší oponenti nikdy netuší, kdy jste ochotni ustupovat a kdy už vaši červenou linii myslíte vážně. Pokud Putin získal pocit, že eskalací konfliktu může dosáhnout čehokoliv si zamane, není to chyba jen jeho zahraničně-politické agresivity ale rovněž slabosti USA a EU.

Z těchto problémů se může vytáhnout Západ dvěma způsoby. Buď může začít dodržovat své sliby, nebo své sliby a garance omezí a umožní vytvoření sfér vlivu. Ani jedna možnost není zadarmo, ale současným chováním dodává Západ celému světu pocit, že není o moc víc než jen papírový tygr. Stejně jako Rusko sledovalo, jak se USA zachovalo v Sýrii, tak nyní Čína sleduje chování Spojených států na Krymu. A cena za špatnou reakci může být vysoká.

úterý 4. března 2014

"Vojenské přesuny" na Krymu

Zahraniční korespondent Guardianu Jonathan Steele napsal článek v němž kritizuje "hysterickou reakci" Západu na "ruské vojenské přesuny na Krymu". Já dokážu být na svém blogu jízlivý a ironický, ale nemyslím, že bych vynikal vulgaritami. O Steeleově článku je ale jednoznačně možné říct, že to je sračka. Sračka, sračka, sračka.

"Vojenské přesuny" jako označení pro to, co Rusko provádí na Krymu je naprosto neadekvátní. Diplomaté můžou užívat eufemismy, pokud usoudí, že je pro to vhodná doba. Taková je politika a jako takovou ji také musíme brát. Novináři, dle mého názoru, stojí v úplně jiné pozici a jejich prací by mělo být informovat objektivně, co to jenom jde. A klidně si otevřít hubu.

Co Rusové dělají na Krymu nejsou jen vojenské přesuny. To, co se děje, je prostá a sprostá okupace části území Ukrajiny. Ruská federace dosud ani neuznala nezávislost Krymu, proto nelze mluvit o mezinárodní výpomoci na žádost nezávislé vlády. Okupace byla dosud převážně v rukou neoznačených milic. Výzbroj, výstroj, proviant, profesionální chování a i ruský (rusko-ruský, ne ukrajinsko-ruský) akcent silně naznačují, že milice bez insignií jsou z podstatné části tvořeny ruskými vojáky a bývalými členy Berkutu.* Samotní ozbrojenci odmítají sdělit odkud pochází, což má asi za cíl vytvořit atmosféru, kdy je kyjevské vládě naprosto jasné, že jsou okupováni Rusy, zatímco užitečným idiotům v Guardianu a ruským diplomatům na půdě OSN to dá prostor pro hodnověrné popření toho, co všichni ví.

Kluci jsou oblečení v maskovacím vzoru Flora Digital
ruských ozbrojených sil. Sice můžete koupit v
každém armyshopu, ale... (zdroj

Ale ani oficiální ruské síly nezůstávají pozadu. Na Krym jich dojelo několik tisíc a nechrání pouze svou základnu. Podle zpráv mají obsazovat vojenská zařízení, blokovat cesty, blokovat ukrajinské loďstvo v přístavu a snad i vyzývat ukrajinské vojáky ke složení zbraní nebo dokonce vyhrožovat útokem. Rusko dnes už ani nepopírá, že jejich ozbrojené síly jsou rozmístěny po celém poloostrově a už se ani netváří, že jde o ochranu vlastních základen. Nyní má jít o ochranu lidských práv, jako kdyby Rusům na Krymu hrozily nějaké masakry.

Když Duma Putinovi povolila použít ozbrojené síly na Ukrajině (nejen na Krymu!), bylo to do doby, než dojde k "normalizaci společensko-politické situace". To, že se v Dumě chystá nový anektovacího zákon, který má usnadnit začlenění dalšího území do federace snad nechává na pochybách o plánech Putina jen toho nejzabedněnějšího vola. Flagrantnější porušení nezávislosti Ukrajiny bez střelby si lze jen těžko představit.

Machiavelli tvrdil: "Slib daný byl nezbytností minulosti, slib porušený je nezbytností současnosti." Přesně takový je přístup putinovského Ruska k minulým závazkům. V Budapešti (1994) Rusko společně s USA a Velkou Británií slíbilo, že pokud se Ukrajina vzdá svého jaderného arzenálu, ani jedna velmoc nebude ohrožovat její územní celistvost a politickou nezávislost (viz příloha níže). Že spoléhat na východní přísliby se nevyplácí, se ukazuje dnes. Těžko si představit, že by Rusové dělali takové psí kusy na dvorku jaderné mocnosti. A to by nebylo Putinovo, kdyby neporušilo svůj slib hned dvakrát. Ještě širší závazky dalo Rusko Ukrajině o tři roky později ve smlouvě o přátelství. Ono to vypadá, že Rusko přišlo na to, na co přišlo už hodně lidí při brouzdání po Facebooku. Totiž, že nemá některé své přátele ani rádo.

*Na iDNES vyšel den po publikování tohoto blogpostu článek o původu milicí.

Níže předkládám části Budapešťského memoranda, ukrajinsko-ruské smlouvy o přátelství a články Charty OSN o tom, jak se mají řešit mezinárodní krize.
_____________


Článek 2

"The United States of America, the Russian Federation, and the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland, reaffirm their obligation to refrain from the threat or use of force against the territorial integrity or political independence of Ukraine, and that none of their weapons will ever be used against Ukraine except in self-defense or otherwise in accordance with the Charter of the United Nations."
_____________


Článek 3
"High contracting parties build the relations with each other on the basis of principles of mutual respect, sovereign equality, territorial integrity, inviolability of borders, peaceful settlement of disputes, the nonuse of force or threat by force, including economic and different ways of pressure, the rights of the people freely to dispose of the destiny, non-interference to internal affairs, observance of human rights and fundamental freedoms, cooperation between the states, fair accomplishment of the taken international obligations, and also other universally recognized norms of international law."
_____________


Článek 4, paragraf 2
"All Members shall refrain in their international relations from the threat or use of force against the territorial integrity or political independence of any state, or in any other manner inconsistent with the Purposes of the United Nations."

Článek 33
"The parties to any dispute, the continuance of which is likely to endanger the maintenance of international peace and security, shall, first of all, seek a solution by negotiation, enquiry, mediation, conciliation, arbitration, judicial settlement, resort to regional agencies or arrangements, or other peaceful means of their own choice.
The Security Council shall, when it deems necessary, call upon the parties to settle their dispute by such means."

Článek 39
"The Security Council shall determine the existence of any threat to the peace, breach of the peace, or act of aggression and shall make recommendations, or decide what measures shall be taken in accordance with Articles 41 and 42, to maintain or restore international peace and security."