sobota 28. února 2015

Jak mě hejtovali kremloboti

Můj poslední článek o rusko-ukrajinské válce vyvolal překvapivě velké množství reakcí. Ne, že by se ze mě stala internetová celebrita. I když vlastně tak trochu jo.

Jsem rozházený po několika sítích. Píšu sem na Blogger, mám účet na G+, na Facebooku, kde mám i stránku k tomuto blogu a dokonce vlastním i účet na Twitteru. Mám účty i jinde a mí skalní fanoušci/stalkeři si mě určitě najdou.

Twitterovou "celebritou"


Dneska chci psát o Twitteru. Kdosi kdysi výstižně Twitter popsal následujícími slovy:

(zdroj)

Přesně taková je i má zkušenost s Twitterem. Protože je ale většina mých tweetů pouze automatickými reposty věcí z FB, tak mě to nikdy netrápilo. Vždy když na Twitteru dostanu notifikaci, tak je to malý svátek. Dělá mi totiž velkou radost, že moje názory zajímají tak významné instituce jako například e-shop s prkny Skejtys.cz, cestovka Landea Spa Dovolená, nebo tnsbilety, což je polská stránka, která nejspíše prodává jízdenky.

Proto mě dost překvapilo, když se mi najednou krátce po sdílení článku objevilo na Twitteru notifikací devět. Víte kolikrát se mi to stalo předtím? Přesně tak. Ani jednou. To byla má hvězdná chvilka. Bohužel jsem zjistil, že jediný komu se článek líbil, byl don Frolimo. Reakce dalších 4 lidí byly čistě negativní. Tyto příspěvky už byly autory smazány, ale určité relikty ve formě mých a Frolimových tweetů tam lze stále najít.


Tak mě zajímalo, co za lidi si mě byli ochotni vyhledat a seznámit mě se svým pohledem na věc. Zahrál jsem si na investigativce. Přišel jsem na zajímavé věci.

Ruská informační válka


Začněme ze široka. Rusko v souvislosti s Euromajdanem, anexí Krymu a válce v Donbasu rozjelo masivní informační (a zejména) desinformační kampaň. Tu Rusko vede dlouhodobě i v Česku. Viz zpráva BIS za rok 2013:
Pro vedení otevřených, poloutajených i utajených vlivových operací potřebují ruští či čínští zpravodajští důstojníci české občany: vybraní jim vědomě či nevědomě pomáhají (přístupové a vlivové sítě) a většina z nich se nechá ovlivňovat. Při budování přístupových a vlivových sítí v ČR jsou pro Rusy i Číňany důležití novináři, členové parlamentních politických stran, státní úředníci, lobbisté, networkingové organizace, organizace zaměstnavatelů či zaměstnanců (resp. jejich vedení) a v neposlední řadě také aktivisté a jejich nevládní organizace.
Jak píše zpráva, Rusko postupuje v Česku jak otevřeně, tak skrytě. Její propagandu šíří například Hlas Ruska, který přímo pod kontrolou ruské vlády. Solidní pokrytí, zejména v anglické mutaci, má i ruská veřejnoprávní stanice RT (Russia Today). O skrytých metodách ruské informační války můžeme spekulovat. To zkusilo např. Echo24 ve svém článku o Aeronetu, chronicky konspiračního proputinovského webu. Možná si myslíte, že články na tom webu jsou tak absurdní, že je nikdo s půlkou mozku nemůže brát vážně. V tom případě nemáte zcela upřímně kremlofilní vysokoškolsky vzdělané kamarády.

Ruská propaganda jde ale ještě dál a využívá placené trolly. Jediné ruské opoziční investigativní noviny Novaja Gazeta infiltrovaly v září 2013 jednu z těchto trollícg farem a na povrch vypluly dokumenty, které popisují fungování těchto skupin. Buzzfeed ve svém obsáhlém článku píše:
The documents show instructions provided to the commenters that detail the workload expected of them. On an average working day, the Russians are to post on news articles 50 times. Each blogger is to maintain six Facebook accounts publishing at least three posts a day and discussing the news in groups at least twice a day. By the end of the first month, they are expected to have won 500 subscribers and get at least five posts on each item a day. On Twitter, the bloggers are expected to manage 10 accounts with up to 2,000 followers and tweet 50 times a day.
Já jsem přesvědčen, že "obětí" útoku českých trollů placených Kremlem, kremlobotů, jsem se stal.

Mí kremloboti


Šly po mně čtyři účty. Jana Zatloukalová (@SoJanina), Hergotfix (@Hergotfix), Petra Johnová (@PetraJohnová) a v menší míře také Devla miro!, jejíž účet byl již zrušen (@ohlax). Projděme si první tři hezky popořadě.

Jana Zatloukalová aka @SoJanina

Začněme Janou Zatloukalovou. Jana je podle popisu účtu religionistika, orientalistka a překladatelka, která se zajímá o starověký a současný Blízký východ. Když se podíváte na její účet, tak zjistíte, že celé dny nedělá prakticky nic jiného, než postuje fotky z Blízkého východu. Mešity, destičky s klínovým písmem, sochy a tak. Jen fotky s anglickým a občas arabským popisem. Takže se o Blízký východ asi zajímá. Vzhledem k jejímu obrovskému zaujetí, je zvláštní, že nikde na internetu nic o Janě Zatloukalové s podobnými zájmy nenajdeme. Zvlášť u překladatelky. Má představa o profesionálních překladatelích je taková, že je pro jejich živnost extrémně důležitá vyhledatelnost. Ale co já vím o tomto trhu...

Na účtu Jany vedle sdílených obrázků mešit můžeme vypozorovat ještě její účast v diskusích. Přestože Jana pravděpodobně obvykle během několika hodin po proběhnutí názorové výměny své příspěvky maže (jako v mém případě), když se podíváme dostatečně do hloubky v záložce Tweety a odpovědi její aktivitu objevíme. Takže jaké názory projevuje na Twitteru? Tady hejtuje Obamu. Tady píše, že výzvy k vyzbrojení Ukrajiny jsou výzvy k válce a měly by být trestné. Tady společně s Hergotfixem přesvědčuje místopředsedu KSČM Dolejše, že anexe Krymu a válka v Donbasu je ok. Tady bojuje proti nové studené válce a TTIP. A nezbytnou poznámku o Pravém sektrou najdete zde. Vzhledem k tomu, že její hlavní zájem spočívá především v islámského světě, je překvapivé, že se mu na Twitteru věnuje podstatně méně než otázce Donbasu.

Janin profil ožil po dlouhé době 22. ledna 2015.
Zajímavější informace, než se zdá.

Hergotfix aka @Hergotfix

Hergotfix se popisuje jako paleontolog a nohsled účtu @sutrolog. Charakter jeho příspěvků je velmi podobný jako u Jany výše. Skoro žádné názory, ale spousta obrázků. Hergotfix se nedrží jen palentologie, ale brouzdá různě mezi slony, šimpanzi, žraloky, mravenci a občas i zkamenělinami. Musím říct, že Hergotfix spravuje svůj profil zodpovědněji, více se snaží a občas tam propašuje i nějaké zajímavosti. Ale někdy vás prostě tweet ležící mezi fotkou Jericha a trilobita praští do nosu.


Hergotfix je celkově uvěřitelnější a sympatičtější účet. Třeba jeho nápady jak léčit antivaxx hysterii jsou přinejmenším inspirativní. K uvěřitelnosti přidává i tato konverzace s dlouhodobějším účtem.

Hergotfixův účet ožil – wait-for-it – 22. ledna 2015. 

Petra Johnová aka @PetraJohnova

Petra je podle popisu bioložka, ale narozdíl od Jany a Hergotfixe obrázky ve velkém nesdílí. Její účet je obecně docela pasivní ale i z toho mála co natweetovala se zdá, že má názory i na jiné věci než biologii a rusko-ukrajinskou válku.

Krom toho její účet ožil, překvapivě, 22. 1.

Blbí nebo navedení?


Z toho, co byl schopen z jejich twitterových účtů schopen vydolovat, se nedá tvrdit, že ti lidé jsou skutečně kremloboti. Možná, že to nedělají za peníze, ale jen ve svém volném čase. Ale těch zvláštností je podle mě přece jen moc. Protože opakování je matka moudrosti, připomeňme si, že všechny tři účty byly po různě dlouhé době aktivovány právě 22. ledna 2015. Dva z těchto účtu tweetují poněkud nestandardně (stále samé obrázky). Majitelka jednoho účtu, orientalistika a překladatelka, není překvapivě na internetu k nalezení. To sice platí i pro další dva účty, ale u nich bych jejich dohledatelnost tolik nepředpokládal. A nakonec, hejtující tweety všech tří účtů byly po několika hodinách postupně smazány. Proč? Obrázek níže by to mohl napovědět.

První číslo ukazuje, kolika uživatelům se můj tweet zobrazil,
druhé počet interakcí. Třetí je podíl těchto dvou čísel.
Typický počet zobrazení v pozdějších dnech byl cca 20, interakcí 0.

Zdá se, že si lidé za těmi účty uvědomili, že jediným výsledkem toho, že mě hejtovali, byla propagace onoho příspěvku. Možná to nejsou skuteční kremloboti a opravdu jsem pod rozlišovací úroveň těch placených. Ale stejně se budu opatrně držet Beršidského břitvy:
“If it looks like Kremlin shit, smells like Kremlin shit, and tastes like Kremlin shit too — then it’s Kremlin shit.”

Poznámka 2. dubna 2015: Trolující účty postupně přestaly tweetovat. První skončil 12. 2., další 28. 2., poslední 19. 3.

sobota 7. února 2015

Lekce z Clausewitze o Ukrajině

Po včerejším jednání francouzského prezidenta Hollanda a německé kancléřky Merkelové v Moskvě o situaci na Ukrajině se francouzský prezident vyjádřil takto:
"Myslím, že je to jedna z posledních šancí... Jestliže se nám nepodaří dosáhnout trvalé mírové dohody, velmi dobře víme, jaký bude scénář. Má jméno, říká se tomu válka"
A já se přirozeně ptám, co tím, sakra, Hollande myslí? Chce říct, že na Ukrajině teď neprobíhá válka? Že je snad příměří? Vždyť se bojuje a fronta se pomalu pohybuje směrem na západ. A intenzita bojů opět roste. Jen se podívejte na mapy níže.

Mapa bojů na východní Ukrajině. Vlevo je situace k 6. lednu, vpravo k 6. únoru 2015.
Pro srovnání doporučuji otevřít proklikem na datum obě mapy v nových záložkách
a poté střídavým výběrem záložek sledovat změny.

Opravdová válka


Ve válce v Donbassu podle OSN zemřelo už přes 5 000 lidí. Mnohem více bylo zraněno a přes milion lidí bylo nuceno opustit své budovy. A ano, mezi obětmi bojů jsou i ruští turisté.



Pokud by Hollande tvrdil, že na Ukrajině není válka, tak je evidentně mimo realitu. Ale to zřejmě neměl na mysli. To lze odhadnout i z jeho varování před odletem do Moskvy.

„Nyní jsme ve válce, a ta válka by se mohla stát totální válkou.”

Takže se zdá, že tím Hollandovým scénářem z první citátu je opravdová či snad totální válka. Co to ale znamená? Chce snad francouzský prezident říct, že je připraven, v případě pozvání z Kyjeva, poslat francouzské vojáky bojovat o Doněck? Blbost.

Páky na Kreml


Západ má po ruce další nástroje mimo válku, kterými může eskalovat konflikt, pokud si to bude přát. Sankce můžou být širší. Evropa může použít jadernou zbraň mezi ekonomickými sankcemi, odříznutí ruských bank od systému SWIFT. Nebo prostě začít vyzbrojovat Ukrajinu smrtícími prostředky, nejen helmami, neprůstřelnými vestami a spacáky.

Západ má ještě pěkných pár triků v rukávu. Ale pokud není ochoten je na Moskvu vytáhnout, jakékoliv varování před eskalací do totální války je nevěrohodné a... trapné. O tom, že separatisté na východě mají přímou a rozsáhlou podporu Ruska není pochyb. Rusko je v tom konfliktu až po uši a rozhodně nejde o vnitřní ukrajinskou záležitost. A Ukrajina prohrává? Proč by tedy neměl Západ podpořit stejným způsobem i Ukrajinu? Alespoň do té míry, aby dokázaly zastavit postupující vojska DLR a LLR.

Západní politici se nejspíše obávají, že vyzbrojení Ukrajiny by donutilo Rusko buď zvýšit ruskou podporu povstalcům, nebo by vedlo k velké a otevřené invazi na Ukrajinu. Pokud si odmyslíme jaderné zbraně a ropu a plyn, Rusko nemá kam jinam eskalovat. Ale má co ztratit. Přes veškeré stereotypy o ruské duši, která údajně trpělivě snáší strádání a represi, myslím, že posledních třicet let nám říká něco jiného. Ekonomický kolaps Sovětského svazu znamenal politický kolaps Sovětského svazu. A ekonomický kolaps Jelcinova Ruska předcházel vzestupu Putinova Ruska. Ruska, které vyrostlo rostoucích cenách ropy, vyšších mzdách a kvalitnějším spotřebním zboží. Nikoliv na masochistickém utrpení. Kreml si toho je snad vědom a nebude riskovalo naprostý rozvrat ekonomiky, jen kvůli tomu, že Západ Kyjevu poskytl výzbroj.

KALova karikatura pro The Economist z března 2014,
kdy byly ceny ropy ještě nahoře (zdroj)

Putin chce mír


Merkelová před pár dny v Budapešti prohlásila, že "věří, že tento konflikt nemůže být vyřešen vojensky". To je výborný názor, pokud ji zastávají všechny strany konfliktu. Problém s touto pozicí krásně shrnul James Nixey z Chatham House:
“If you think that the only solution is a diplomatic solution while Russia is trying to impose a military solution then you’re going to lose.”
Jak vidíme na mapách, tak Ukrajina je v defenzívě. A pokud zároveň budou ukrajinská vojska ustupovat a Západ bude mluvit o diplomatických řešeních, dostáváme se do situace, kdy je konečně si připomenout Clausewitze:

"War serves the purpose of the defense more than that of the aggressor. It is only aggression that calls forth defense, and war along with it. The aggressor is always peace-loving (as Bonaparte always claimed to be); he would prefer to take over our country unopposed. To prevent his doing so one must be willing to make war and be prepared for it. In other words it is the weak, those likely to need defense, who should always be armed in order not to be overwhelmed. Thus decrees the art of war."

Ano, i Putin rozhodně upřednosňuje jednání na Ukrajině. Čím déle, tím lépe. Hlavně, když to bude znamenat, že se Západ nepokusí řešit problém vojensky.

Pokud se vám nechtěl číst celý citát,
tady máte to podstatné v jiném překladu (zdroj)

Jak se peče dohoda 


Z hodin, které se věnovaly řešení konfliktu a z dějin mezinárodních vztahů, si pamatuji dvě důležité poučky. První poučka je, že nejdůležitější fází konfliktu, je tzv. mrtvý bod. Tj. situace, kdy si jsou obě strany vědomy, že nedokážou dosáhnout všech svých cílů (získat zpět pod kontrolu Donbass vs. získat /dočasnou/ nezávislost a uznání), a že prodlužování konfliktu není v zájmu ani jedné strany. Právě v této situaci dojde nejspíše ke stabilní dohodě. Pokud by došlo k dohodě, kdy má jedna strana očividně navrch a ona dohoda nerespektuje její potenciál, tato strana dohodu dříve či později poruší. Druhá poučka je, že na konci válka nezáleží na ničem víc, než na tom, kde stojí jací vojáci. Asi nejslavnějším příkladem je srovnání "procentuální dohody" mezi Stalinem a Churchillem s rozdělením světa po druhé světové válce.

Procentuální dohoda: Kus papíru, který má
menší význam než jeden otisk vojenské boty
sovětského vojína (zdroj)

Dokud Ukrajině nebudou dodány prostředky pro účinnou obranu, DLR, LLR a Rusko nebudou mít důvod ukončit ofenzivu a začít vážně jednat o ukončení konfliktu. Navíc se s postupem času posiluje jejich vyjednávací pozice. Ani jedno není dobře.

S čím včera do Moskvy přiletěla Merkelová s Hollandem nikdo neví. Což je asi dobře. Pokud dali Putinovi dobrou nabídku, které obsahovala jak cukr tak bič, tak by mohli mít šanci na úspěch. Dokud nebyla Putinovi veřejně dána žádná ultimáta, může svou podporu rebelům z Donbassu stáhnout a uplatnit svůj vliv na ně, aniž by riskoval velké ztráty na prestiži. Pokud se tak ale nestane a Berlín s Paříží by měli něco udělat. Přijít s novým a bolavým kolem sankcí, vyslovit podporu americkým dodávkám zbraní či se do vyzbrojování přímo zapojit. Jestli se nic podstatného nestane, Západ zvládá tuto krizi špatně.